Ve školství jsem do jisté míry zůstal kvůli synovi. Moji rodiče umřeli dřív, než se narodil. Manželčini rodičové se do hlídání nikdy nehrnuli a nehrnou.
Takový učitel může v práci skončit po obědě, vyzvednout dítě ze školky, ze školy, přinést mu oběd ze své školy, starat se o své dítě do večera, zapnout pračku, myčku, společně nakoupit, společně vařit, hrát si, vychovávat ... Opravovat sešity a dělat si přípravy může, až dítě usne.
A prázdniny ... Žena má těch pět týdnů dovolené, ale potřebuje ji i jindy než v létě. Zato učitel má celé dva měsíce. Takže v létě visí péče o syna na mně. Teda visela.
Syn už je veliký ... Tedy vyšší než já. A je docela vařivý. Taky víc než já. Nicméně každý den se mu vařit nechce a každý den taky neodebírám jídlo z výdejny, nebo nechodíme po resturacích. Takže občas je jídlo zase na mně. A nevěřili byste, co dokáže čtrnáctileté dítě během dne zkonzumovat ... Asi dvaapůlkrát víc než já. Já vím, roste ...
A konec úvodu. Včera jsem zkrátka jídlo připravoval já. A chci se podělit. Nebo vyzpovídat ... Jak to kdo chce brát.
Říci, že jsem vařil ... Babička tomu říkala "kucmochy". Zkrátka vydatně, rychle, levně, snadno ... A s vědomím, že to každý den takhle nejde.
Zde výchozí suroviny. Základ je listové těsto. Když mám chuť, udělám si svoje. Ale teď ta chuť nebyla. Přiznávám, že mě v LIDLu k tomuhle druhu stravy pro včerejší den inspirovalo právě to těsto. Dvě za cenu jednoho ...
Často vezmu to, co je zrovna výhodné. Nejen ve slevě, třeba sezónní ... Díky tomu nekupuju pořád dokola totéž a připravuji jídlo snad trochu pestřejší.
To se to "vaří", když už máte těsto rozválené a dokonce na pečícím papíře ...
A teď podkladová matla. Slovo matla asi nebude spisovné, ale rozumíme si. Našel jsem v ledničce cosi "ala Toscana". Kdybych nenašel, vezmu protlak, trochu olivového oleje a utřu česnek ...
Našel jsem také slaninu a paprikový salám. Samozřejmě, nedám tam všechno. Kdybych chtěl krmi dietnější, méně tučnou, tak bych šel koupit šunku a bylo by to bez salámu ...
A nakonec sýr. Jasně, zase je rozdíl jaký. Čedar má 50% tuku v sušině, Gouda 48% ... Eidamy mohou mít 30%, 40%, 45%. Taky je rozdíl uzený / neuzený. Beru, co je zrovna ve slevě.
Jak dlouho se to připravuje? Pět minut, deset? Asi včetně fotografování, kdy si pořád musím otírat / mýt ruce. Do předehřáté trouby, něco pod 200 stupňů ... A je to!
Upekli jsem dva plechy. Patnáct minut v troubě. Šest porcí. Když si dělám těsto sám, tak taky nedělám "pizzu" kulatou, ale využiji celý plech.
Královské dělení ... Syn k obědu čtyři porce, já dvě. K večeři syn čtyři kousky, já s manželkou po jednom.
Kvůli tučnosti jídla i z obecně zdravotních důvodů si přidáváme zeleninu. Každý sám za sebe a s přihlédnutím k tomu, co je doma. Já si vybral pórek, salát a ředkvičku. To poslední, příznávám, kvůli barevnosti na fotografii ... Syn půjde do cibule, manželka do okurky ...
Cena surovin na jeden plech do 80,- Kč. Práce, elektřina, amortizace sporáku ... Tak synovi to chutná. A zítra jede na čtrnáctidenní vodácký tábor, tam spolehlivě vždycky zhubne. A zesílí.
Tak takhle my si žijeme ...
